Rasa: druhodenní

Titul/Příslušnost: bůh

Věk: věky

Družina: D

Místo: Východní Marka, Vlčí svatyně

Popis:

Báseň o Alykovi:

Z neshody v nesvar, jen krok stačil k boji. Krev zalila zemi, však Ter'Sak dál stál. Alyk se plazil, v pýše sražen, zášti pln. Dlouho pak ležel, mučil se pomstou a nadával bohům. Slábl a slábl až vlci ucítili kořist. Zraněn však stále živ, změnil se v lovce a z vlka kořist se stala. Nenávisti pln sytil se v noci, na tom mase vlčím a krev jeho chlemtal jak víno pán.

Nemaje živé naň vinu by svalil, hlupák on na měsíc řval. Vinil a vinil, nároky vznášel, by výsledek bitvy on obrátil proň. Však žádné prosby, ni pokory nedal měsíci plnému, mocnému vládci, té noci a všech. A tak se stalo, že druhý den ráno, na místě skonu, zas vlk na všech stál.

Nebyl však zvíře ani vládce, jak žádal. Jen bestií, která svou zášti je živa v tom lese i dál. Jednu noc přece, každý měsíc on do těla s myslí se vkrádá, aby viděl, jakou zkázou je sám. Tak měsíc se rozhod potrestat páva, jenž myslel, že nad ním není už soud. Netušil, jakou škodu tím spáchá, pro ty jež noci taky chtěj plout.

Alyk leč na den, bytosti s rozumem se stává.

Jednoho dne on myslel, že šanci mu to dává. Na život, jež znal, na cit, který mu měsíc vzal. Noci spatřil vtělení, přesvědčen hned že krásnější není. Srdce může vzplanulo, bestii na moment pohřbilo. Pak chodíval za ní vždy v ten jeden den, připadaje si, že žije sen. Zapomněl na prokletí a na hrůzu v již ho potrestal Len. Toho rána zůstala ležet v trávě dáma. Když dívka ulehne v náruč démona, nezůstane zdráva. Až když cyklus proměnil srp opět v kotouč, on vrátil se na místo, těšíc se naň, nepamatuje si hrůzy, jež stály život krásnou laň. Když našel ji, došlo mu, co provedl. Propadl v děs, sám zabil, co dělalo z něj člověka. Křičel, řval a hořekal. Jak srdce ztratil, tak teď rozum šel ó dům dál a on i přes jasný měsíc se z bolesti do těla vlka rval. Tak se stalo, že i na zbytek rozumu zanevřel a prokletí dveře zcela otevřel. Nikdo již pak nespatřil Alyka, jen po krvi prahnoucího zlovlka.

Pozn. Ona zabitá žena je Vala.

(Zaznamenal Světelný meč Lenův, elfí paladinka Paprsek, během svých výprav Východní Markou)

V řeči trpaslíků „Žerd“, vládce lykantropí kletby, zván též Trhač, Polykač dětí, Pohltitel, Stín noci (vlastní stejnojmennou zbraň) aj. Působí ve stínu Achyla, ne že by byl jeho podřízeným, ale žije ve stejném kraji. Díky jeho vlivu zaniklo mnoho Setechových svatyní, které se přesvětily na Lenovi ve snaze najít před kletbou ochranu a spásu. Výpovědi místních: „Len je to světlo, jež nyní udává smysl našim životům.“, „Prosíme ho, aby ochránil své věřící před životem bez vlastní vůle.“

(Kniha Legendy lykantropie, pozůstatky archivů rasy Ter’Sak ve městě Le’Senthail (Lesní město), dnes zvaném Ka’Dir)

Alyk, zástupce druhodenních, je v lykantropii pacientem alfa. Nemoc zdá se mít původ v kletbě, jež byla na nositele uvržena po roztržce s bohem měsíce Lenem. Proměňuje jeho fyziologii na vlku podobné stvoření. Dle nám dostupných informací k tomu přispěla naše krev. Budeme subjekt nadále pozorovat.

(Záznamy Darcha, vrchního lovčího Alyka z Dómů řetězů, Východní Marka)

Pokusy o vytvoření perfektní kletby stále selhávají. Vlkodlačí krev je nestabilní. Pokusy s jinými šelmami skončili fiaskem. Největším úspěchem bylo zatím použití ukořistěné Li’Malii (matky), královny z Ka’Diru. Zbytky jejího těla, které nám přenechali Aganaini pohůnci, se po kousnutí neočekávaně dobře zhojilo, mysl však zůstává zastřená. Subjek je zřejmě následkem toho nestabilní a jeho proměny nepředvídatelné. Její krev nám však umožňuje destilovat dosud nevídané lektvary. Po dobrovolných pokusech na Faradonovi, se mi podařilo ustálit účinky a aplikoval jsem si jej i sám. Smysly se zbystřily, oči přizpůsobily, svaly zesílily, čich zlepšil, reakce zrychlily, přitom jsme si byli oba schopni zachovat i rozum. Ačkoli u Faradona občas propuká větší množství agrese než dříve. Netuším, co by se stalo po vysazení lektvaru. Farador reagoval vznětlivě, propadal v šok. Další pokusy provedu raději později.

Subjekty nakažené „falešnou lykantropií“ zatím držíme v druhých klecích. Kletba se nezdá příliš užitečnou. Zdá se býti navíc léčitelná. Subjekty jsou ve výsledku jen otravné a vznětlivé. Provedeme ještě krátké pozorování a pak od tohoto směru zřejmě upustíme. (pozn. Nakažené zlikvidovat nebo vypustit?)

Nové přírůstky necháme projít běžnou přeměnou, abychom doplnili stavy, na jihu byly hlášeny ztráty. (pozn. Znovu poslat do vrchoviny žádost o eliminaci maršála Divnohosti)

Subjekt 6 37 4 – očekávám holý exemplář

Subjekt 6 37 5 – pravděpodobně metamorfózu nepřežije

Subjekt 6 37 6 – pozorněji sledovat průběh, zdali se projeví otisk jejího patrona

V hledání genomu Ter’Saků jsme zatím bohužel nepokročili. Věřím ale, že jsem na správném místě a že až ho najdeme, budeme mít i klíč k řízení celého procesu.

(Cestopisy Náhodná setkání,čaroděj Arcalimon, zachránce Divnohosti, očistitel Ka’Diru, po putováních Východní Markou)

Alyk vyléčen z lykantropí kletby.

Hledá odpuštění u Ofensu, aby získal zpět duši.

Než nalezne Abbadona je smrtelně raněn při pronásledování druhodenního Ólldáinna.

Použije neznámé zařízení zvané Faradajův trojuheník.Trojúhelník ho zbavil fyzického těla. Energii života spotřeboval na přenesení jeho esence nedaleko Knihovny. Díky tomu dostal Alyk duši, aniž by to ale tušil. Tělo, jež získal bylo vytvořena na základě jeho esenciální stopy v předivu vesmíru, znovuzrodil se tak podobně jako se rodili noví Ofensu. Jeho esence putovala nějakou dobu předivem, kde na sebe nabalovala existenci až došla do bodu zhmotnění mezi Regály, nevstoupila ale do Rukamizu neboť tam vedou portály jimiž nepřišla.

Alyk dokáže vycítit jiné druhodenní na nespecifikovanou vzdálenost. A protože se rozhodne pomoci lidem, resp. Elfům po vzoru svých předků Ofensu, půjde druhodenním po krku. Doufá tak trochu ve vykoupení své duše, rád by před posledním Ofensu stanul v lepším světle, než jako „požírač dětí“. Až před ním poklekne dozví se, že již duši má.

„Úpornost a ruku v ruce jdoucí šílenství naší rasy nezná hranic.“, Alyk.