z rodu Štípačů skal z Kramných hor, z kmene Magieznalých, mluvčí Ragana, pán Quilgrunu světla západu

Rasa: trpaslík

Povolání: kněz

Titul/Příslušnost: královský rádce

Lvl: neznámý

Věk: 856

Družina: B

Místo: Jižní Marka

Popis:

Miluje rybaření. Celý život je věrným knězem Ragana. Byl u mnoha událostí, jež se staly legendami spojených Marek. Podílel se na výrobě Kingova pečetního prstenu a zařídí řemeslníky pro výrobu pochvy na jeho meč. Byl to také on, kdo vedl krále Radegana I. v cestách dračí magie a kdo dojednal dohodu mezi ním a svým bohem. Dlouhé roky tak plnil funkci královského rádce.

Palcát Quilgrun – světlo západu, nechal ukout právě on.

Kloubokaz je otcem Mukaře Kloubokaze, kterého potkali Divadelníci.

Za svou dlouhověkost vděčí pravděpodobně dračí magii.

Úryvek:

„To bys asi neměl příteli.“ trpaslík ho chytl za předloktí. „A dávají mi snad na vybranou Kloubokazi?! Tak mi řekni, co mám dělat?!“ rudovousý válečník pustil hrušku meče a bezradně rozhodil rukama. „Nevím příteli, ale jsem si téměř jist, že jejich upálení není nejlepší začátek vyjednávání.“ „A oni dali mým lidem na výběr, než je roztrhali na kusy?! Brali snad ohledy na nářek nevinných?!“ muž opět svíral meč a rudý drahokam v jeho hlavici se nepřirozeně leskl. Trpaslík si odkašlal: „Pamatuješ si na slova své přísahy?“ Rudovousému se rozšířili zorničky, náhle promluvil jen polohlasem. „Cože?“ Kloboukaz si znovu odkašlal: „Na ty slova, jež jsou vyryty na čepeli. Ty, jež si musel vyřknout nahlas, než ti můj pán Ragan daroval tento meč.“ „Oheň nebe zří, kde v srdci jas dlí.“ při pronášení těchto slov by si bystrý pozorovatel mohl všimnout malých ohňů, jež se točili v duhovce ohromného bojovníka. Trpaslík přikývl. „Není to jen nějaká říkanka. Slova moudrých draků nikdy nejsou obyčejné tlachy. Ragan v tobě příteli viděl to, čeho si nejvíce cení. Čest a rozum. Proto ti dal ten meč. Jako symbol a prostředek. Ne proto, že jsi silnější a lepší bojovník než ostatní, i když i to je nejspíš pravda, ale proto, že v tvém srdci viděl onen jas. To, co rasa TerSak-Uu udělala nelze zapomenout, ale nelze na to hledět černobílé příteli. To bys měl stejně úzký pohled jako oni. Přeci jen, jedinci, o kterých je řeč, v sobě mají ještě mnoho ze svých zvířecích předků a vlastně jen jednali v obraně svého teritoria.“ Muž si odfrkl a povolil sevření ruky kolem jílce. Do bílých kloubů se začala vracet krev. Několikrát rozevřel a zavřel dlaň, aby se mu do prstů vrátil také cit. „Dobře… příteli. Nepotáhnu proti těm zplozencům Patciiny rozmařilosti trestnou výpravu…“ „Oni ale nejsou Patciini…“ pokusil se promluvit Kloubokaz. Muž jen zvedl hlas a trpaslíka přehlušil: „Pošli pro své druhy. Postaví zeď, podél celé hranice s jejich říši. Je mi jedno, jak si poradí s tím, co se blíží ze severovýchodu.“ „To snad ale…“ znovu se pokusil o slovo trpaslík, avšak byl opět předčasně umlčen. „Ne. Chápu, o co se snažíš. Ale nebudu nabízet olivovou ratolest někomu, kdo zabíjí mé poddané a Cedrikovi utrhl nohu jen proto, že šlápl na větev.“ „Posvátnou větev“ doplnil trpaslík. Král pohrdavě pohodil hlavou. „Ať si nechají svůj posvátnej les i se všema svejma posvátnejma větvema. Ta zeď tam bude stát do příští zimy, i kdybych ji měl pomoct vlastníma rukama!“ muž se prudce otočil, až kroužky pod jeho zbrojí lehce zacinkali, a zadíval se trpaslíkovi přímo do očí. Chvíli tak stáli, dokud Kloboukaz neuhnul pohledem a nezabručel: „Doručím zprávu, vaše výsosti.“ „Hned potom se vydej směrem k tomu kráteru u jižních břehů. Zajímalo by mě, proč a co to tam ti domorodci tak opečovávají. Mohlo by nám to dát vodítko, protože řád Kai, jak se zdá, nám v tomto ohledu příliš nápomocen nebude.“ „Možná… Kdybyste nepraštil jejich arcimága… Králi! Možná by pak byli sdílnější.“ „Možná.“ Pronesl zamyšleně král, úšklebek na jeho tváři však prozrazoval, že svědomí příliš nezpytuje. Do místnosti se při té vzpomínce, ale začal pomalu vracet duch přátelství, které oba muže spojovalo.