alias Pan Dar

Rasa: člověk

Povolání: sicco

Titul/Příslušnost: Pan Dar

Lvl: 11

Věk: 32

Družina: B

Místo: aréna Whakatane

Popis:

Původně divadelní herec ve městě, kterého již není více. Živil se hraním, v němž je mistrem a občasnou drobnou zlodějnou, která mu příliš nešla. Díky své práci však postupem času vypiloval umění převleků a přesvědčování a díky jeho lásce k noci a svobodě dosáhl také bravurního ovládnutí nejrůznějších technik šplhu, skoku a pádu. V rámci divadelního výcviku a jeho touhy být skutečným aristokratem zdokonalil i své umění šermu (respektive souboje, v jeho podání ne vždy čestného).

Poblouznil nesčetně srdcí mnohých dam, z nichž jednou byla i snoubenka jakéhosi Lorda Velasqueze, Rodariova největšího soka ve škole šermu. Když se Lord dozvěděl o hercově poměru s jeho snoubenkou, vyzval Rodaria na souboj, na půdě školy, který rozhodcoval jejich šermířský mistr pan Koza. Jeden z nejuznávanějších šermířů rapírem a kordem v císařství. Rodario věděl, že v přímém souboji s Lordem nemá příliš šancí na vítězství, uchýlil se proto ke lsti a využil skryté čepel na levém zápěstí. (jeho oblíbená rekvizita) Mistr ale postřehl nezvyklé zranění, souboj ukončil před koncem a odhalil Rodáriovu nečestnost. Vyloučil jej za ni ze školy, uvalil naň hanbu a na Lordovu žádost oznámil termín nového souboje před zraky vrchního soudce.

Veřejný souboj před tolika zraky, znamenal poměření skutečných šermířských dovedností a Rodario věděl, že to pro něj znamená smrt. Herec však zemřít nehodlal. Uděřil proto první a to v naprosto neočekávanou silou. Má-li člověk něco peněz, vyřídilku a schopnost vypadat jako téměř kdokoli, dá se zosnovat ledacos. Mistru Kozovi otrávil jeho oblíbené noční pivo, použil jed skalního hada, způsobující paralyzování krevního oběhu. Když mistr strnule umíral ve své židli, vyšel Rodario ze stínu a s poděkováním mu odebral Syčící jazyk, rapír vyrobený v dávno vyhaslých pecích Idaškého lidu. Jejich zbraně jsou známé tím, že dokáží čelit i očarovaným předmětům, ale především charakteristickým zvukem, který vydávají po vytažení z pochvy. Lordově snoubence pomohl uklouznout z úbočí hory za městem. Pod šaty ji navlékl voskované plátno a potřísnil je koncentrovaným roztokem slizu z Hlemýždě Rako (jeho ředěná verze se používala např. pro odstranění morových boláků, lék v podstatě spálil a vyžral část zasažené tkáně) a poslal vzkaz Lordovi Velasquezovi psaný její rukou, že na něj čeká a chce mu prozradit tajemství, které skrývá konkureční rod Mal Doran. Když Lord dorazil a našel svou mrtvou polámanou snoubenku, vzal ji s pláčem do náručí. Tím se hlemýždí sliz dotkl prakticky celého jeho těla. Poslední lordovou vzpomínkou, kterou si v agonii, jež mu způsobovala bolest z odumírání tkání, může pamatovat, byl Rodáriův úsměv a zvuk Syčícího jazyku, před tím, než mu přeťal jazylku. Důkazy nastražil tak, aby vše vypadalo jako atentát rodu Mal Doran, lordovu mrtvolu pak díky velké podobnosti mezi oběma muži snadno převlékl sám za sebe. Krevní msta mezi rody byla rychlá a devastující. Zemřeli všichni, kteří si snad mohli pamatovat skutečného lorda Velasqueze, o to už se Rodario postaral. A nic mu tak nebránilo se konečně stát pravým aristokratem.

Opustil ruiny města plného mrtvol a zatnul své teď již šlechtické drápy hlouběji do císařství. Za nedlouho si jeho vliv a šarm našel cestu k velitelce proviančních armád vévodkyni z Baáru. Aby mohl řídit svou stínovou hru, vytvořil si dvojí identitu. Na veřejnosti byl znám jako šlechtic z téměř vymřelého rodu Velasquez a v podsvětí jako nechvalně proslulý Pan Dar.

Dozvěděl se o pašerácích a pokladu ve městě Whakanate. Velitelce předal informaci o možné tučné kořisti a přesvědčil jí k plánování útoku na zatopené město. Úspěch by vedl k jejímu povýšení a Rodaria by to tak zase o kousek přiblížilo k císaři a tím i k trůnu. O skutečném pokladu, jež by měl být ukryt v chodbách pod městem však pomlčel a rozhodl se jej získat pro sebe. Částečně pod zástěrkou přípravy půdy pro útok císařství se v převleku nechal zajmout a dostal se do města.

Zcela neplánovaně však jeho mužské srdce zahořelo touhou po jedné z dalších otrokyň Calle. Ačkoli nesla jméno rodu, jemuž Rodario pomohl ke krvavému konci, očividně o něm neměla nejmenší ponětí a tak pro něj nepředstavovala hrozbu. Zároveň to v něm probouzelo jakýsi zvrácený adrenalin.

Útočí-li kradmo do velikosti C (na blízko?), hází 4stěnkou kolikrát je jeho útok násoben.