Nejen bůh slunce, ale i slunce samo. Lidé se často milně domnívají, že jej trpaslíci považují i za boha zlata. Jeho svatostánky se dají najít téměř v každé civilizovanější společnosti. Často se jedná o ty nejvyšší, nejpompéznější a nejzářivější chrámy ve městě.

Hierarchie kněží:

Setech nedělá rozdíly mezi pohlavím

Věřící – všichni kdo v boha slunce věří, modlí se k němu a případně nosí i jeho symbol

Mnich – věřící, žijící v Setechově chrámu, a sloužící v jeho jméně

Akolyti – ti kteří se učí Setechovu učení, slouží mu, nebo jeho zástupcům a případně aspirují na to stát se knězi

Kněz – osoba, na níž je otočen Setechův zrak, dokáže rozpoznat jeho náladu, plní jeho přání a často dokáže s bohem i mluvit, nebo jej minimálně alespoň slyšet

Paladin – boží rytíř, vykonavatel jeho vůle a potírač jeho odpůrců

Patriarcha – kněz spravující kostel, chrám, či kus země patřící církvi

Vikář – zástupci nejvyššího kněze, správci archivů

Salivajský koncil – shromáždění nejmocnějších kněží v nejslavnějším z jeho chrámů

Prelát – kněz, který se může vyjadřovat v koncilu

Salvikus – v hierarchii nejvýše postavený kněz, zpravující celý Salivajský komplex a zároveň dohlížitel nad světskou činností Setechových kněží, osoba ve středu Salivajského kulatého stolu, skrze jehož oči se dívá samotný bůh

- salvikus nemá větší práva než jiní knězi, často nemusí mít ani větší moc, zato má ale mnohem více světských povinností, Setech může promlouvat i skrze jiné kněze a často to i dělá, Salvikus se ale těší obecnému respektu a úctě

- nyní je salvikusem Tér-Li-Koan z Valeraj, ten který pozvedl Kalirijský hvozd, napůl člověk, napůl temný elf, ale z elfí temnosti na něm nezůstalo ani za nehet. Je mu asi 300 cyklů a jeho věk se na něm začíná projevovat poněkud shrbenějším držením těla. Má bílé vlasy, prý i bílý vous a zlaté oči patřící bohu slunce.

Vzezření: Neurčitá silueta obklopena září. Jeho sochy pak vypadají většinou jako muž ve zlatém hábitu v kápi. Typické vlastnosti: narcistický, klidný, stálý, tolerantní, spravedlivý, aktivní, otevřený, radostný

Heraldika: Zlatá, žlutá, někdy bílá. Jeho nejčastějším symbolem bývá zlatý kruh, nebo jiné zpodobnění slunce. Jako druhotné znamení se občas objevují i samostatné paprsky.

Předměty: Zlaté mince, sluneční kameny, koule, občas zlato

Věřící: K Setechovi se modlí nejrůznější rasy a typy stvoření. Za své kněží volí Setech většinou ty, kteří na své okolí působí v nějakém smyslu pozitivně.

„Zlo“: Nemrtví, lykantropové a podobná temná verbeš, která nemá ráda sluneční svit. Obecně pak bezpráví a klasické pojetí zla.

Princip: Život, Dobro, Řád

Posmrtný život: Setechovi věřící mají dvě verze toho, co je čeká po smrti. Někteří věří, že je Setech po smrti přijme do své náruče a oni se tak stanou součástí nebeské záře. Druhý mladší výklad pak mluví o nových mladých světech, které zatím nemají své hvězdy, a právě tam by se měli dostat Setechovi věřící, jejich povznesená těla vytvoří hvězdy a oni tak, stejně jako jejich pán, budou snášet životodárné světlo na svou vlastní planetu. Pán slunce neslibuje žádné peklo ani věčné trýznění o to se postará mnoho jiných bohů. Neubližuje tak těm, kteří nevyznávají jeho víru, má ale prostředky jak umravňovat své ovečky. Sluneční svit umí být i velmi nepříjemný a to není zdaleka všechno.

Etiketa: Jako každá církev má i ta Setechova svá jistá vnitřní pravidla. Např. jako první vždy pozdraví ten níže postavený v řádu (výčet funkcí výše je naznačenou hierarchií). Oslovení se ale od běžného pozdravu často poněkud liší. Lze pozdravit běžným způsobem, kdy k oslovení použiji vlastně jen samotný titul (př. Kněz potká vikáře, níže postavený tak může říci jen „Vikáři.“, nadřízený mu pak s největší pravděpodobností jen pokyne hlavou či rukou, případně použije slova jako „Vordi (něco jako synu, pokud je kněz mladý), či Walalkis (bratře)“). Je také několik zaběhlých oslovení, která se používají s úctou – paladinům se říkají členové řádu „Pánovi/Světelné meče“, pro kněze aktivně se zapojujících do šíření Setechovi víry pak „Vykladači světla“.